ČZ 150 C z roku 1951

Pro tento motocykl ČZ 150 C jsem si jel až do Tábora. Byla to pro mě celkem dálka, ale bohužel žádné céčko blíže a za rozumný peníz nebylo. Pojali jsme to jako výlet a společně s mojí přítelkyní a bratrancem jsme pro ní zajeli. A protože jsem v té době neměl auto s tažným,

motorka jela celou cestu na ležato v kufru. Měl jsem obavy jak se bude prodávající tvářit, ale když jsem viděl v jak malém autíčku a taky v kufru jí dovezl, už mě to ani netrápilo.Demontoval jsem přední kolo a šup s ní do kufru.

Na stručných fotkách se motocykl tvářil jako kompletní. Až po osobní prohlídce na místě prodeje, jsem zjistil několik nedostatků. Hlavně velké množství nepůvodních dílů zaměněných z jiných typů. Normálně bych nad koupí ještě uvažoval, ale řekl jsem si když už jsem ujel takovou dálku tak se nevrátím s prázdnou domů a motocykl jsem zakoupil. Jakmile jsme dorazili domů tak jsem se začal s motocyklem řádně seznamovat.

Při této chvilce začalo naskakovat „To je z téčka, to je z béčka, to sem nepatří a tohle je zas obráceně“. Vytvořil jsem obsáhlý seznam zaměněných dílů a mohl jsem začít shánět správné díly a postupně je na motorku montovat. Seznam 1, Seznam 2 a Seznam 3 jen kdyby měl někdo zájem podívat se co tam bylo za záměny.

Vždy, jakmile jsem sehnal správný díl, tak jsem jej na motorku namontoval. Některé díly jsem jen na zkoušku nalakoval aby nebyla úplně barevná. Především šlo o to, abych odstranil veškeré dobové úpravy a díly, které na motocykl nepatří. Samozřejmě vše vyzkoušet zda pasuje tak jak má. Finální dopasování ještě bude, až vše opískuji. Dle potřeby se pak bude dovařovat, a tak si vše pěkně doladím, aby mne pak při skládání na hotovo nic nepřekvapilo. Bylo mi líto rozebírat funkční stará kola, tak jsem si je ponechal jako budoucí ozdobu díly, nebo rezervní pro další stavbu. Proto jsem si sehnal jiné středy, které bylo potřeba zbavit původního nátěru, na soustruhu stočit brzdnou část předního bubnu, nově nalakovat a samozřejmě nová ložiska. Bohužel se jednalo o holé středy, a tak jsem se nevyhnul kanibalismu a musel si ze starých kol vzít rozpěrky a filce.

Přední střed jsem si bohužel nevyfotil. A protože stavím chromovanou verzi, budou i kola chromová. Ráfek chrom, špice zinko-chrom a nyple taktéž zinko-chrom. Tak snad to něco vydrží a nebude to do roka rezavé. Ještě že jsem nerozřezal původní výplety, alespoň mám podle čeho vyplétat nová kola.

A konečně jsou kola hotová. Sice jsem si počkal na vycentrování, jednak protože jsme odjeli na dovolenou a protože si zapomněl opsat mé telefonní číslo a tak jsem se tam dostal až po měsíci od data uložení. Ale vše dobře dopadlo, i přes vyšší cenu centrování než jsem zvyklí z kývaček jsou konečně hotová kola doma.

Motor jsem vůbec nezkoušel jak jsem motorku dovezl. Ihned jsem jej demontoval a rozebral. Není potřeba zkoušet jestli motor jede, když vím, že po generálce pojede na 100%. Rozhodoval jsem se nad úpravou hliníkových karterů. Nakonec jsem došel k názoru, že bloky pouze vyčistím. Žádná balotina či chemické leštění. Pěkně po domácku vyčištěné. Válec na vybrus a kliku na repas jsem poslal k Padalíkovi. A mezitím, než se vrátí válec s klikou osadil jsem kartery novými ložisky.

Po složení jsem měl problém s VN cívkou, která dávala slabý proud pro svíčku a ta házel úplně minimálně. Ale chtěl jsem motor slyšet a tak jsem zapojil obyčejnou indukční cívku a baterku a motor na druhý drcnutí chytil. Nádhera, nejkrásnější zvuk, a ještě jenom s kolenama. To byl ale samopal 🙂 Ale VN cívku jsem byl nucen pořídit novou repliku. A i když někdo řekne že Taiwan VN cívka stojí zaprd, motor s ní šlape tak jak má.

Konečně jsem sehnal veškeré díly a snad jsem i veškeré díly namontoval na motorku. Mám namysli veškeré hlavní části. Klakson, madlo a další doplňující díly mám samozřejmě někde v krabici. Ale takhle už motorka zůstane. Jenom vše nalakovat a pochromovat.

Všechno nachystáno, rozebráno a odvezeno na pískování. Po opískování pár vrstev plniče a několik vyčerpávajících hodin zabrušování vodními brusnými papíry. Jakmile je vše krásně hladké a odmaštěné, nastříkal jsem pár vrstev finální krásné černé barvičky.

Roztržená původní guma řidičova sedla mě donutila pořídit nové. A proto že by guma pro řidiče byla nová a pro spolujezdce stará vypadalo špatně. Pořídil jsem potahy na obě sedla a samotné konstrukce zrenovoval.

Motocykl má veškeré díly připravené a tak můžu začít konečně skládat. Na tento okamžik se snad těší každý, kdo se pouští do podobných renovací. A na závěr, když celý motocykl stojí, si člověk může říct, že jde konečně vidět ten kus práce a ta spousta věnovaných hodin.

Poprvé při finálním skládání je vytažená na denní světlo. Zatím teda bez nádrže, kterou ještě musím nalakovat černou, protože stále čeká v plniči. Ale v mezičase jsem dodělal přední tabulku spz, na které je z jedné strany napsán model ČZ 150 C a z druhé strany je rok výroby 1951.

S nádrží vypadá konečně jako motorka a ne jenom rám na kolech. Ještě teda není pořád dokončená na 100%. Chybí pár drobností (vymalovat loga na nádrži, bílou linku nádrže) a dílů na ukončení celé renovace (motex pásky manžet přední vidlice, palivový kohout).

Nádrž nalinkovaná a vymalovaná obě loga. Dodal jsem závlačky na šrouby kastlíků, čepy zadních stupaček a zajištění táhla zadní brzdy. A samozřejmě dodány i motex pásky manžet přední vidlice.

Mám tedy hotovo, dodatečně pak musím vyměnit madlo tandemu pro spolujezdce, které je z koženého sedla a nahradit jej původním na čezety pro gumové sedlo.

11.8.2020

Dlouhou dobu se mi nedařilo sehnat originální madlo pro spolujezdce, které bylo montováno na motocykly ČZ 125/150 T a C jako madlo pro gumové tandemové sedlo spolujezdce. Sáhl jsem tedy pro po dočasné náhradě v podobě „péráckého“ madla. Nebo lépe řečeno madla pro kožená sedla, která se montovala na péráky a na ČZ 125/150 T a C taktéž s koženými sedly. Vizuálně to špatné nebylo ale v podstatě se za to nedalo držet. Mezera mezi madlem a sedlem byla tak tak na ruku. Při „nehodě“ je to akorát tak na zlomení zápěstí nebo zlámané prsty. Nakonec mi kamarád Honza, který má stejnou zálibu v motocyklech jako já pomohl a podařilo se mu sehnat krásné originální madlo na můj model. Nechal jsem ho jenom nově pokovit a nádhera. Na ukázku madlo, které tam nepatří.

A tady už mám na motocyklu nově chromované původní madlo. Úžasné, další krůček k dokonalosti motocyklu. Teď už mi snad chybí jen čepičky na ventilky a měla by být „sakum prdum“ kompletní. Samozřejmě do kastlíku ještě přidám nějakou tu výbavu (originál maznici mám, ještě nějaké to nářadí). No chtěl jsem jí mít v tom nejlepším stavu co dokážu. Jen mě mrzí, že jsem nenechal chemicky vyčistit motor. Byla by to větší krasavice, teď už ho rozebírat kvůli tomu nebudu. Možná někdy, jak bude potřeba znovu Go motoru nebo klikovky, zkrátka důvod, proč motor demontovat a půlit tak je nechám dodatečně vyčistit.