ČZ 150 C z roku 1951 – Renovace

Tyto fotografie jsem si na památku stáhnul z bazoše, kde jsem na motorku narazil. Vypadala kompletní a stav se jen stěží odhadoval. Osobní prohlídka ukázala, že jsou na motocyklu nesprávné díly. Ale když už jsem tam byl, chtěl jsem jí mít konečně doma. A protože v té době to byla poměrně dobrá cena. Motorku jsem vzal.

Na stručných fotkách se motocykl tvářil jako kompletní. Až po osobní prohlídce na místě prodeje, jsem zjistil několik nedostatků. Hlavně velké množství nepůvodních dílů zaměněných z jiných typů. Normálně bych nad koupí ještě uvažoval, ale řekl jsem si když už jsem ujel takovou dálku tak se nevrátím s prázdnou domů a motocykl jsem zakoupil. Jakmile jsme dorazili domů tak jsem se začal s motocyklem řádně seznamovat. Při této chvilce začalo naskakovat „To je z téčka, to je z béčka, to sem nepatří a tohle je zas obráceně“.

Vždy, jakmile jsem sehnal správný díl, tak jsem jej na motorku namontoval. Některé díly jsem jen na zkoušku nalakoval aby nebyla úplně barevná. Především šlo o to, abych odstranil veškeré dobové úpravy a díly, které na motocykl nepatří. Samozřejmě vše vyzkoušet zda pasuje tak jak má. Finální dopasování ještě bude, až vše opískuji. Dle potřeby se pak bude dovařovat, a tak si vše pěkně doladím, aby mne pak při skládání na hotovo nic nepřekvapilo. Bylo mi líto rozebírat funkční stará kola, tak jsem si je ponechal jako budoucí ozdobu díly, nebo rezervní pro další stavbu. Proto jsem si sehnal jiné středy, které bylo potřeba zbavit původního nátěru, na soustruhu stočit brzdnou část předního bubnu, nově nalakovat a samozřejmě nová ložiska. Bohužel se jednalo o holé středy, a tak jsem se nevyhnul kanibalismu a musel si ze starých kol vzít rozpěrky a filce.

Přední střed jsem si bohužel nevyfotil. A protože stavím chromovanou verzi, budou i kola chromová. Ráfek chrom, špice zinko-chrom a nyple taktéž zinko-chrom. Tak snad to něco vydrží a nebude to do roka rezavé. Ještě že jsem nerozřezal původní výplety, alespoň mám podle čeho vyplétat nová kola.

A konečně jsou kola hotová. Sice jsem si počkal na vycentrování, jednak protože jsme odjeli na dovolenou a protože si zapomněl opsat mé telefonní číslo a tak jsem se tam dostal až po měsíci od data uložení. Ale vše dobře dopadlo, i přes vyšší cenu centrování než jsem zvyklí z kývaček jsou konečně hotová kola doma.

Motor jsem vůbec nezkoušel jak jsem motorku dovezl. Ihned jsem jej demontoval a rozebral. Není potřeba zkoušet jestli motor jede, když vím, že po generálce pojede na 100%. Rozhodoval jsem se nad úpravou hliníkových karterů. Nakonec jsem došel k názoru, že bloky pouze vyčistím. Žádná balotina či chemické leštění. Pěkně po domácku vyčištěné. Válec na vybrus a kliku na repasi jsem poslal k Padalíkovi. A mezitím, než se vrátí válec s klikou osadil jsem kartery novými ložisky. Po složení jsem měl problém s VN cívkou, která dávala slabý proud pro svíčku a ta házel úplně minimálně. Ale chtěl jsem motor slyšet a tak jsem zapojil obyčejnou indukční cívku a baterku a motor na druhý drcnutí chytil. Nádhera, nejkrásnější zvuk, a ještě jenom s koleny. To byl ale samopal 🙂 Ale VN cívku jsem byl nucen pořídit novou repliku. A i když někdo řekne že Taiwan VN cívka stojí za prd, motor s ní šlape tak jak má.

Podařilo se mi sehnat klakson, který budu moct použít na svoje céčko v renovaci. Jestli se jedná o typ pro céčko nebo už pozdější kývačku netuším a popravdě je mi to jedno. Mřížku má, kterou potřebuji a kontakty na zadní straně taky. Nic mi nebrání jej nalakovat a namontovat na céčko. Vše je potřeba rozebrat na dílky. Veškeré rezavé šroubky odrezit a načernit, budku klaksonu nově nastříkat a sluníčko dostane nový chrom.

Všechno pečlivě vyčistit a nachystat na novou barvu a chrom, vyčistit a celé vizuálně zkontrolovat, zda není něco poškozené. Především vnitřní části klaksonu. Vše je v pořádku a tak mi nic nebrání, aby jsem to celé úspěšně složil. Šroubky a planžety načernit. Jakmile dostatečně vyschne barva začnu skládat. Chvíli si ještě počkám na mřížku, než se vrátí z chromovny.

Chromovaná mřížka se konečně vrátila domů a tak mi nic nebrání konečně klakson doskládat, vyzkoušet a doladit jeho tón. Ještě musím dodat k mřížce. Ta je krásně nachromovaná, ale kluci mi odbrousili vyražené logo čezety a označení 6V. Ale s tím jsem počítal. Protože před chromováním brousí a ražení nebylo hluboké. U tenkého plíšku, ze kterého je mřížka to ani bez deformace vyrazit hluboko nedá. Mohli třeba použít cestu s kyselinou aby stáhli jen pokovení ale zase, kdo dnes bude riskovat že se to někde prožere moc.

Konečně jsem sehnal veškeré díly a snad jsem i veškeré díly namontoval na motorku. Mám namysli veškeré hlavní části. Klakson, madlo a další doplňující díly mám samozřejmě někde v krabici. Ale takhle už motorka zůstane. Jenom vše nalakovat a pochromovat.

Všechno nachystáno, rozebráno a odvezeno na pískování. Po opískování pár vrstev plniče a několik vyčerpávajících hodin zabrušování vodními brusnými papíry. Jakmile je vše krásně hladké a odmaštěné, nastříkal jsem pár vrstev finální krásné černé barvičky.

Samotné vytažení rámu z gumy sedla ČZ 150 C je velice snadné avšak jedna část je tak trochu zapeklitá. Musel jsem totiž přijít na to, jak s dílem zatočit, zatáhnout a přitom i trochu zakroutit s gumovým potahem. Ale po chvilce je vždy vyhráno. Samozřejmě sedlo se musí demontovat na samotnou gumu s rámem. Nejprve jsem musel vytáhnout tvarovanou kulatinu ven ze zadní trubky. Stačí za ní silněji zatáhnout a vyleze ven. Byla malinko napružená.

Jakmile jsem měl jednu stranu venku, musel jsem vytáhnout i tu druhou. Stejný postup, jen už tam tak silně nedržela a šla vytáhnout jednoduše. Pak už nic nebránilo, aby jsem kulatinu vytáhl z gumy ven. Zvolil jsem si náhodně stranu a tou jí vysunul ven. Tohle byl zatím jednodušší úkon, to horší teprve přijde.

Na řadu tedy přichází zadní držák. K jeho vytažení už bylo zapotřebí více síly při kroucení rukou. Začal jsem šroubem na pravé straně. Musel jsem vytlačit gumu nad šroub. Podařilo se až jsem zahnul gumu směrem dovnitř. Potom stejným postupem jsem vytáhl i druhý šroub a zadní díl sedla jde konečně vytáhnout ven z gumy.

A protože nové gumy nemají díry, musel jsem si je zaměřit na starém potahu. Třeba je taky někdo využije.

Rámeček sedla jsem načernil a pořídil jsem si 2 nové potahy, které bylo potřeba nově natáhnout. Článek o sedlech už tu mám (Renovace sedel).

Ačkoli měla ČZ 150 C při koupi dvou sedlo kytaru, nějaký pozůstatek gumového sedla jsem dostal k motorce. Byla to jen konstrukce se zničeným gumovým potahem. Majitel tvrdil že sedlo patří k motorce, jen leželo spoustu roků mimo motorku a tak je taky na konci životnosti. To mi nevadí, důležité pro mě bylo to, že má mít motorka gumová sedla a dokonce jsem i po luštění loga zjistil že je guma značky Svit. Proto jsem si pořídil nové gumové potahy se značkou Svit. Nový potah nemá díry na zadní M8 šrouby. Ty byl asi ten nejmenší problém. To nejhorší vzniklo při prvním porovnání nové a staré gumy. Už podle oka jde poznat, že je stará guma delší. Rozdíl může být od 1 cm do 2 cm a to je docela dost.

Nicméně, nové gumy jsou doma obě a tak to musím na rámy sedel natáhnout za každou cenu. Musel jsem trochu oříznout aby jsem dostal na přední část tvarovanou kulatinu. I přesto začal boj o sílu. Rámy kompletně obrousit, odrezit, vyčistit a načernit. Jako první jsem si připravil rám řidičova sedla a začalo samotné skládání. Asi po 2 hodinovém mordování jsem dosáhl konečného výsledku a první sedlo je hotové.

Sedlo je téměř hotové, už stačí jen nalakovat držák sedla. Ten je aktuálně pozinkovaný ale bude se normálně lakovat stejnou barvou jako celý motocykl. A pak jen veškerý spojovací materiál znovu načernit. Druhé sedlo už jsem složil rychleji. Jednak jsem věděl, co přesně na mě čeká a hlavně už jsem jedno složil takže jsem měl jasný postup. Opět konstrukci sedla obrousit a načernit. Skládání trvalo asi 15 minut, což je proti dvouhodinovému zákroku s prvním sedlem úspěch.

Nalakoval jsem držák sedla a přidělal jej ke konstrukci s novým gumovým potahem. Trochu předčasně, protože při montáži na motorku musím nejprve nasadit držák sedla na rám bez konstrukce. Pak nasadit nádrž a až nakonec nasadit konstrukci sedla s gumovým potahem.

Na zadním sedle už mi chybí dodělat jen chromy na pružinách a madlu. Madlo mám tedy z koženého sedla ale jakmile seženu na čz gumové sedlo tak jej prohodím.

Díly z chromu právě dorazily domů. Finální ukázka sedel na motocyklu.

Při renovací ČZ 150 C a generální opravě jejího motoru jsem stál před rozhodnutím. Nechat původní šrouby, použít nové, běžné zinkované? Motor už přede mnou někdo půlil ale při skládání použil zase původní šrouby. Rozhodl jsem se, dát jim ještě šanci a opravit hlavičky, vyřezat nové drážky a znovu načernit.

Motocykl má veškeré díly připravené a tak můžu začít konečně skládat. Na tento okamžik se snad těší každý, kdo se pouští do podobných renovací. A na závěr, když celý motocykl stojí, si člověk může říct, že jde konečně vidět ten kus práce a ta spousta věnovaných hodin.

Poprvé při finálním skládání je vytažená na denní světlo. Zatím teda bez nádrže, kterou ještě musím nalakovat černou, protože stále čeká v plniči. Ale v mezičase jsem dodělal přední tabulku spz, na které je z jedné strany napsán model ČZ 150 C a z druhé strany je rok výroby 1951.

S nádrží vypadá konečně jako motorka a ne jenom rám na kolech. Ještě teda není pořád dokončená na 100%. Chybí pár drobností (vymalovat loga na nádrži, bílou linku nádrže) a dílů na ukončení celé renovace (motex pásky manžet přední vidlice, palivový kohout).

Nádrž nalinkovaná a vymalovaná obě loga. Dodal jsem závlačky na šrouby kastlíků, čepy zadních stupaček a zajištění táhla zadní brzdy. A samozřejmě dodány i motex pásky manžet přední vidlice. Mám tedy hotovo, dodatečně pak musím vyměnit madlo tandemu pro spolujezdce, které je z koženého sedla a nahradit jej původním na čezety pro gumové sedlo.

Už uběhl rok od finále této renovace ČZ 150 C a tak ji bylo potřeba taky vytáhnout na světlo. Nastartovat, aby motor nezatuhl, trochu projet a dostat motor do provozní teploty. Co mě opravdu potěšilo, byl start na druhé šlápnutí. Motorka na druhé kopnutí chytla a běžela bez zaváhání, jako by včera jezdila naposled. To že rok stála a nikdo na ní ani nesáhl jí očividně nedělá problém. Jen škoda, že jsem dost rozmlsaný na kývačce a ježdění na této motorce je pouze sváteční záležitostí.

Po dlouhé renovaci ČZ 150 C a po delší době po renovaci jsem se konečně dostal k tomu, aby jsem se projel taky po venku. Nadšení a natěšení bylo neskutečné. I přesto že jsem rozmlsaný na kývačky tak projížďka na tomto typu byla prostě skvělá. I když jízdní vlastnosti jsou bídné. Vrátil jsem se domů a prohlásil, tohle není motorka, tohle je životní styl. 

Dlouhou dobu se mi nedařilo sehnat originální madlo pro spolujezdce, které bylo montováno na motocykly ČZ 125 T a ČZ 150 C jako madlo pro gumové tandemové sedlo spolujezdce. Sáhl jsem tedy pro po dočasné náhradě v podobě „péráckého“ madla. Nebo lépe řečeno madla pro kožená sedla, která se montovala na péráky a na ČZ 125/150 T a C taktéž s koženými sedly. Vizuálně to špatné nebylo ale v podstatě se za to nedalo držet. Mezera mezi madlem a sedlem byla tak tak na ruku. Při „nehodě“ je to akorát tak na zlomení zápěstí nebo zlámané prsty. Nakonec mi kamarád Honza, který má stejnou zálibu v motocyklech jako já pomohl a podařilo se mu sehnat krásné originální madlo na můj model. Nechal jsem ho jenom nově pokovit a nádhera. Na ukázku madlo, které tam nepatří.

A tady už mám na motocyklu nově chromované původní madlo. Úžasné, další krůček k dokonalosti motocyklu. Teď už mi snad chybí jen čepičky na ventilky a měla by být „sakum prdum“ kompletní. Samozřejmě do kastlíku ještě přidám nějakou tu výbavu (originál maznici mám, ještě nějaké to nářadí). No chtěl jsem jí mít v tom nejlepším stavu co dokážu. Jen mě mrzí, že jsem nenechal chemicky vyčistit motor. Byla by to větší krasavice, teď už ho rozebírat kvůli tomu nebudu. Možná někdy, jak bude potřeba znovu Go motoru nebo klikovky, zkrátka důvod, proč motor demontovat a půlit tak je nechám dodatečně vyčistit.

Možná se někdy bude někomu hodit mrknout se na výrobní štítek z motocyklu ČZ 150 C. Jedná se o původní štítek z roku 1951 (už krátká verze). Štítek je kompletně ražený. Jen pro zajímavost, když jsem ho měl ještě sundaný z motocyklu.

Jeden z mála článku u kterého není třeba se moc rozepisovat. Jednoduše a zkráceně, hraju si s malými detaily na céčku, PAL svíčky. Ano vím, mohl jsem si koupit originální PAL svíčku někde ze zásob nějakého sběratele ale rozhodl jsem se že si načerním svojí svíčku Brisk, kterou mám v motocyklu v podstatě od prvního startu do teď. Říkám si, zkusím to bude zábava a celkem si myslím, že se i zadařilo. Jen doufám že mi hned svíčka neumře. Každopádně zde platí pořekadlo, co si sám udělám z toho radost mám.

Přeci jen jsem se k tomu dokopal a po poslední aktualizaci cca před rokem jsem motor vytáhl z rámu, rozebral a nechal bloky a ostatní díly vyčistit chemicky. Aby to tedy vypadalo dokonale. Jsem maximálně spokojený. Celá generální oprava je popsaná zde: ČZ 150 C z roku 1951 – Generální oprava motoru – Gomotoru.

Převodník náhonu je pro samotnou funkci tachometru nezbytným dílem. I přesto že se tento díl na mnoha motocyklech nedochoval a spousta se rozpadla kvůli materiálu, ze kterého je odlita. Spousta převodníků se tak rozpadla pod rukama. V dnešní době je to špatně sehnatelný díl a lidi už nevědí co si za něj říct. Můj převodník je naštěstí v pořádku a tak mu budu dávat maximální péči a údržbu. Jednou začas jej z motocyklu demontuji, rozeberu a kompletně vyčistím. Zkontroluju stav ozubení, pouzder a samotného těla a znovu zkompletuji a promažu novou dávkou vazelíny. Můj převodník je správný a má 7/9 zubů. Dokonce je tento údaj vyražen na samotném těle v podobě čísla 79.

Motor ČZ 150 C po renovaci usazen do rámu a oživen. Motorku jsem tedy dokompletoval ale ještě nemám zrcátko a chybí mi nové páčky brzdových klíčů. Měl jsem totiž chromované a tak jsem si musel pořídit bez povrchové úpravy a načernit si to tak jako zbytek dílů. Je to taková příprava na veteránskou testaci. Z předního blatníku jsem musel demontovat značku a uvidím, zda jí budu ještě vůbec vracet.

A tady už je konečně finální focení pro samotnou testaci. Motocykl kompletně dodělám. Do originální tahacího kohoutu mi chybí korek a tak jsem jej dočasně nahradil za novodobý Jikov. To ale při testaci vůbec nevadí. Uvidím, zda tam budu vracet ten tahací korkový protože to není žádná jistota. Kohout může kdykoliv protékat a tak jsou s ním poměrně problémy.