Gomotoru

Velmi složité je zjištění o jaké provedení se vlastně jedná. Zda o lidovou verzi nebo základní. Dle chromované nádrže jsem usoudil, že se jedná o základní verzi z roku 1952. Po nekonečném bádání po pravdivých informaci a procházení internetu jsem došel k rozhodnutí, že linkovaná byla pouze nádrž a kola. Proto je pro mě zarážející dochované linkování na předních tlumičích, které je na pár místech stále vidět. Také je nějaká linka na kastlíku. Jenže aby byla verze chromovaná musela by mít v chromu i řidítka, klakson a takový drobnosti.

Takže to vypadá, že se jedná o lidovou verzi s později dodanou chromovanou nádrží a chromovaným rámečkem předního světla. A jestli to děda někdy měnil, nebo jí tak koupil to už se bohužel nedozvím. Třeba časem na něco narazím, od čeho se budu moct odpíchnout. Další jasně zřetelnou avšak nepůvodní změnou je sedlo. Děda vyměnil původní tandemové sedlo za sedlo z kývačky, neboť na ní jezdil i s babičkou do práce.

Ještě pár drobných detailů. Jen je škoda, že se opravdu nedochovala v lepším stavu. Ono to dost klame, protože je motorka hodně špinavá, ale i přesto bych jí chtěl ponechat ve stavu v jakém se dochovala. Mám k ní sice fakturu a staré odhlášené doklady, ale na běžné ježdění už tento motocykl nebude. Bude mi pouze připomínat dědu, babičku a nejkrásnější dětství, které mi dávali.

Rozhodnutý jsem motocykl ponechat v původním stavu a to hlavně proto, že je to památka na dědu. Motocykl si projde kompletní restaurací, musím jej celý rozebrat do posledního šroubku. Motor dostane samozřejmě kompletní generální opravu včetně opravy magneta u pana Zahradníčka. Mechanizačně uvést do chodu, řádně umýt a oživit původní lakování. Nebo alespoň to, co z něj zbývá.